Medailonky

Petra Vacková
Relaxujeme rukamaOd mala jsem tíhla k rukodělným činnostem. Vzorem pro mě byla moje babička, která neuvěřitelně hýřila nápady a rozdávala své výrobky blízkým.  I já ráda dělám radost a chci se o tuto radost podělit.

Přes 15 let jsem pracovala s lidmi. Nejdříve ve vzdělávací společnosti a pak jako personalistka. Často jsem se snažila zaměstnancům organizovat různé aktivity, při nichž si odpočinuli od práce. Logicky jsem tak došla až k „tvořivým“ akcím, které byly velmi oblíbené.  O práci jsme ani nestihli mluvit. Vše se točilo kolem toho, jak co nejlépe vytvořit naše díla. Zaměstnali jsme ruce, hlavu nechali odpočívat. Báječně jsme relaxovali. Bonus pak byl krásný výrobek. Mnoho lidí ani netušilo, co dokáží vlastníma rukama. Spokojené tváře lidí mne motivovaly k tomu, abych svůj koníček začala dělat i jako práci. A proto vznikla firma Relaxujeme rukama. Těší mne, že propojujeme šikovné lidi s lidmi, kteří ve tvořivé činnosti možná objeví nového koníčka. A my jim s tím pomůžeme.

Katka Bačinová
Aranžování květin mě vždycky lákalo. A za to, že jsem se k němu opravdu dostala, vděčím svému skvělému šéfovi, kterého jsem dostala jako mladá holka na jedné brigádě. Ten úžasný pán vyslyšel moje každodenní ódy na květiny a jednoho dne mi řekl: „Před firmou je taxík, odveze tě na Václavák. Máš tam dohodnutou brigádu v květinářství. Zkus, jak ti to půjde. Za 14 dní si řekneme, co dál.“
U květin jsem již zůstala. Bude to 17 let. Absolvovala jsem různé aranžérské kurzy, pracovala jako floristka v květinářství, dva roky jsem vedla krámek.
Připravuji květinové výzdoby na svatby, promoce, advent, Vánoce, Velikonoce, Dušičky, firemní akce… Baví mne vymýšlet netradiční dekorace.

Hedvika Vozková
Po mamince jsem zdědila lásku k rukodělným činnostem. Vyzkoušela jsem paličkování, šití, dekupáž, malování na sklo, ale nakonec v roce 2001 zvítězilo drátování. Začala jsem drátováním klasických kameninových hrnců, hrnečků a  stala se členkou Cechu českomoravských uměleckých dráteníků.  V současné době se převážně věnuji nejrůznějším dekoracím z drátů, vitrážím a šperkům. Ráda kombinuji různé materiály a využívám předměty, které běžně končí v odpadu.  Každoročně připravuji v předvánočním období prodejní výstavu mých drátenických výrobků.

Alena Vacková

Alena Vacková

Po prababičce jsem zdědila kufr nejrůznějších krajek, stužek, flitrů a jiných ozdůbek. Vždy jsem s ním chtěla něco podniknout, ale stalo se tak až na střední škole. Zamilovala jsem se do šití a můj nejlepší dárek k 18 narozeninám byl šicí stroj. Od té doby je mou vášní kromě matematiky i nakupování látek. Šití penálů, taštiček, kabelek a jiných doplňků se stalo mým koníčkem. Lákají mě ale všechny rukodělné činnosti, a proto často zkouším nové věci. Ráda vyrábím různé mozaiky a nejrůznější kytičky. Když balím dárek, tak si to moc užiji. Obdarovaný ho často ani nechce rozbalit, prý i ten obal je pro něj dárkem 🙂


Pletení z PediguJana Váňová

K pletení košíků z pedigu mě přivedla moje kamarádka. Tato aktivita mě nadchla. Umožňuje pomocí barev a tvarů košů výtvarné vyjádření a přitom vznikají samé praktické věci. Žádné pracholapy. A hlavně – již první výrobek může vypadat a sloužit jako plnohodnotný koš nebo dekorace.
V roce 2009 jsem začala pořádat kurzy pletení z pedigu pro veřejnost. Jsem ráda, že moje kurzy jsou tvůrčím prostorem, kde každý může realizovat své nápady. Myslím, že není nad společné tvoření ve skupině dalších, podobně naladěných lidí. Už naše babičky asi dobře věděly, proč nederou peří osamoceně doma, ale ve společenství dalších žen.V košíkářské technice se stále snažím zdokonalovat, hledat nové nápady a propojovat pedig s dalšími materiály jako je keramika, dřevo a různé přírodniny.Má práce je velmi rozmanitá, ale snažím se, aby se vzájemně tematicky prolínala a doplňovala. Tvůrčí činnost považuji za léčebnou a rozvíjející osobnost každého z nás, ať jsme malí, dospělí v aktivním věku nebo staří a nemocní.

Mým lektorským heslem je čínské přísloví: Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.

 

Keramička

Alžběta Labounková –  keramička

Přetvářet tvar má v naší rodině dlouhou historii, moji předci pocházeli ze západních Čech a velmi významně se podíleli na vzhledu kláštereckého porcelánu. Dějinné zvraty sice přetrhaly přímé předávání poznatků, ale podvědomí přetrhat nelze.
To je zřejmě důvod, proč jsem si v dospívání našla cestu k jílu. Byla to cesta trnitá a ne přímočará, dlážděná pokusy a omyly, ale ta je u každého keramika jediná možná.
Lidé jsou schopni u sebe rozlišit  rozdíl mezi hmotou a duchem, jsme si obé složky  vědomi.  Jinak je to u hmoty. Zdá se, že myšlenku, ducha tvoříme my, ale není tomu tak, hmota se brání, praská, padá a svůj tvar nachází z části sama. Je to vlastně tak, jak by mělo být, vzájemná souvztažnost. Práce s hlínou Vás dovede, pokud si to sami dovolíte k propojenosti, k celku.
Práce s hlínou je můj koníček. Baví mne ale i kontakt s lidmi, s proto jsem ráda, že své zkušenosti mohu předávat jiným.

 

Michal Fic

Michal Fic

S fotografováním jsem začal na podzim roku 2008, kdy jsem k narozeninám dostal k zájezd do Paříže. Nechtěl jsem vyrazit s obyčejným kompaktem, a tak jsem využil příležitosti půjčit si opravdovou digitální zrcadlovku. Za pouhé 3 dny jsem propadl jejímu kouzlu a musel si pořídit vlastní. Zpočátku šlo o nesmělé osahávání a seznamování se s tím, co fotoaparát umí. Následovala spousta načtené literatury, prostudovaných fotografií zdatnějších fotografů a hodiny strávené na lovu i u počítače.
A teď jsem tady jako pražský fotograf. Fotografie mě zasáhla a stala se součástí mého každodenního života. Těší mě, když mé fotografie osloví a lidé na ně reagují.

 

 

Malíř - metoda Bob Ross

Pavel Michalica

Jsem certifikovaný instruktor CRI®, CRFI® A CRWI® pro výuku olejomalby metodou Boba Rosse, vyškolený americkými instruktory firmy Bob Ross.
A než jsem se k malování dostal, za což děkuji svojí manželce Věrce, vyučil jsem se jako strojní mechanik – opravář pro stroje a zařízení. Po vyučení  jsem pracoval ve Sklárnách Kavalier v Sázavě ve vývojové dílně. Pak přišla vojna a po ní mnoho let hledání té správné práce. Vyzkoušel jsem dealeřinu, finanční poradenství, pojišťovnictví, ale nebylo to ono. Věrka je vyučená  sklofoukačka pro technické sklo, tak jsme spolu začali dělat zakázky pro menší firmy, ale protože práce bohužel ubývalo, začali jsme dělat keramiku na základních a mateřských školách. Také vyrábíme medaile nejen pro Prvňáčky.

Keramiku s dětmi děláme stále a baví nás to, ale když už umíme učit keramiku „krok za krokem „, protože ve školce to jinak nejde, proč neučit touto metodou také něco jiného.
Přiznám se, že nejsem tak kreativní jako moje manželka a většinu skvělých nápadů má na kontě právě ona. Teď s postupem času už vím, že když mě s sebou brala na náš první kurz olejomalby, že to měla tak trochu promyšlené dopředu. Zkrátka, malování se mi zalíbilo, absolvoval jsem potřebné kurzy v Německu a získal oprávnění vyučovat olejomalbu metodou Bob Ross. Nyní už mohu tuto skvělou a jednoduchou techniku učit i další lidi jako jsem byl já sám, to znamená ty, kteří třeba umí namalovat jen tužkou prasátko.